To bychom ve starých dobách nalezli všude: kdo učinil bezpráví, neslyšel ještě varující hlas svědomí. Duše ve starých dobách totiž byla ve stavu jasnozření a viděla, co ve vnějším světě bezprávím vzniklo.
Co se stalo následně po tomto bezpráví?
Námi samotnými bylo něco dopraveno do duchovních světů. Je to jen materialistický předsudek, že bezpráví může přejít, aniž by do duchovního světa bylo něco přeneseno. Bezpráví způsobuje v duchovnu určité děje, následky, které od nás vyzařují neviditelně pro vnější smyslové vnímání, ale jsou tu pro duchovní zření. A takové duchovní děje, které vyzařují od někoho, kdo učinil bezpráví, znamenají potravu pro určité duchovní bytosti, které v duchovním světě skutečně existují. Takové bytosti nemohou vždycky k člověku. Jestliže z člověka nevycházejí taková vyzařování, která pocházejí ze špatného skutku, pak nemohou tyto bytosti k člověku. Je to s námi jako se světnicí. Je-li světnice úplně čistá, nemohou v ní být mouchy - nejsou tam také. Ale když je světnice plná špíny a zbytků jídla, pak jsou v ní také mouchy. V okamžiku, kdy člověk vyzařuje následkem svých zlých skutků jisté duchovní proudy, pak jsou kolem něho bytosti, které se tím živí. Tyto bytosti nechává v okolí Oresta velký řecký tragéd Aischylos. Co dnes nazýváme vnitřním hlasem, to si ještě tento řecký tragéd uvědomoval jako vnější postavy…
(z přednášky Vznik svědomí od Rudolfa Steinera)
Žádné komentáře:
Okomentovat