Jiná velká literární teorie, kterou v Anglii představuje Rudyard Kipling, hlásá, že my moderní lidé musíme získat původní nadšení tím, že se rozlezeme do celého světa, zvykneme si na cestování a různé zeměpisné zvláštnosti a že budeme doma všude, to jest, že nebudeme doma nikde.
Předpokládejme, že dívat se na člověka ve fraku je skličující a že přitom platí obě zmíněné metody.
Kiplingova škola nám doporučuje, abychom se vydali do střední Afriky a našli tam muže bez fraku. Škola, k níž patřím já, radí dívat se tak dlouho, dokud v tom fraku neuvidíme člověka.
Cílem kiplingovské literatury je ukázat, kolik pozoruhodných věcí může člověk spatřit, je-li aktivní a rázuje-li z kontinentu na kontinent jako ten obr v mé pohádce. Naproti tomu snahou mé školy je odhalit, kolik pozoruhodných věcí uvidí i docela obyčejný lenoch, pokud se donutí jen k jediné činnosti - dívat se. Proto jsem vybral nejlínější osobu, kterou znám, totiž sebe; a začal jsem psát úplně nesystematicky postřehy o zajímavých věcech, na které jsem náhodou narazil, když jsem chodil velmi volným krokem po velmi omezeném prostoru. Řekne-li někdo, že jsou to samé hlouposti, které jsem zveličil, upřímně mu děkuju, neboť pochopil, oč mi jde.
(G.K. Chesterton - Ohromné maličkosti)
Žádné komentáře:
Okomentovat