Jak se postupem času dovídáme o krajině čím dál víc, zjišťujeme, že se jedná o složitý komplex jevů, který detailně nedokáže popsat ani špičková věda přelomu druhého a třetího tisíciletí. Nevěříte?
Z geologického hlediska poměrně nehluboko pod našima nohama proudí nepředstavitelné masy roztavených hornin ve stoupavých a klesavých proudech, jejichž energie prostupuje vzhůru, větví se, víří, takže na samém povrchu vytváří neviditelnou síť tvořenou různými anomáliemi a zónami. Do tohoto systému dodává další obrovská kvanta energie Slunce, Měsíc přispívá svým gravitačním vlivem. Tento "generátor" pak roztáčí další koloběh látek, v němž se proplétá voda, desítky prvků i statisíce komplikovanějších sloučenin. To vše pokrývá živoucí povlak organismů, které se pevně drží, pohybují se, jsou smýkány, kamsi odnášeny, navíc se navzájem konzumují a rozmnožují vlastní rod. Je to úkaz, nad kterým zůstáváme stát ohromení - jedno zapadá do druhého, druhé do pátého, jedenáctého a tisícího….
Pokud si dokážeme v duchu představit dění okolo sebe v geologických měřítkách, čeká nás další překvapení: krajina se chová jako skutečně živý organismus! Její části nejen umírají, ale i se rodí a vyvíjejí. Energetické toky se mění, mění se "hlas" či "tón", kterým k nám krajina mluví. Čím víc o ní víme, tím více se blížíme představám našich "hloupých" předků. Tady přestává jít o neživý objekt zkoumání. Stojíme před energeticky a biologicky složitou bytostí, která jakoby měla do jisté míry svou vlastní vůli, pravidla a jazyk. Ti, kteří chápou, se před ní sklánějí v hluboké úctě a my ostatní rychle ztrácíme jistotu, zda ji dokážeme přemoci. ..
Spíš začínáme mít nutkavý pocit, že by nebylo od věci položit někde nějakou tu obětinu, aby se na nás Paní Krajina nakonec nerozzlobila a nepotrestala nás.
Tuhle otázku řešili i naši prapředci, vyzbrojení několika primitivními nástroji a mozkem, o němž stále ještě nemáme to nejlepší mínění. Jak se dokázali s krajinou "domluvit"?
(z úvodu ke knize Utajené dějiny Čech od autorské trojice Česal -Dvořák - Mátl)
P.S: Kniha je zajímavým fenoménem. Cituji jednoho z autorů Otomara Dvořáka: "Schválně jsem to spočítal a zjistil jsem, že jde již o jubilejni DESÁTÉ vydáni. O počtu výtisků nemám ani přehled, zřejmě už se blíží 30 tisícům! ... Proč je tato kniha tak úspěšná, nedovedu dost dobře vysvětlit."
Žádné komentáře:
Okomentovat