Kdyby tady někde byly… dveře co vždy v pravou chvíli… otevřou se do pohádky… to bychom se nezlobili… zpívá v jedné své písni Vlasta Redl. Dnes večer to opět v ulicích vypadá, jakoby se do pohádky otevřely nejen dveře, ale přímo dálniční tunel. Zástupy andělů, čertů a Mikulášů zase chodí městem, jezdí hromadnou dopravou a mávají z oken motorových vozidel.
Tito ale, jak všichni víme, nejsou opravdové pohádkové bytosti. Jsou to sváteční amatéři, byť snaživí a ve slušivých kostýmech. Jde o pouhé imitace, což dosvědčují jejich každoročně se opakující odhalení ze strany i těch nejmenších dětí, jakož i jiná Redlova píseň. Byla noc, šestého, na černou Ostravu sníh se tiše snášel, z baru Fénix vedle divadla vyvádějí Mikuláše…
Ta skutečná strašidla a nadpřirozené bytosti, jak je známe z pohádek, se v našem světě zásadně kamuflují do lidské podoby, ta je totiž pro jejich působení zde nejvýhodnější. A když k nim přijdete a řeknete jim: "Odhalil jsem tě, hastrmane! nebo Už vím, že jsi ve skutečnosti polednice", vysmějí se vám, ztrapní vás, nebo nechají zavřít do blázince. V každém případě budou zarputile trvat na své obyčejnosti a občanském jménu, které vám dosvědčí i příslušnými doklady.
Zkušené oko potřebuje několik let, aby je prokouklo a odhalilo. V našem městečku jich znám několik. Například v jedné státní instituci sedí na vlivném místě ježibaba. Mohla by zfleku hrát ve filmu, ani maskérku by nepotřebovala. Přesto ji její okolí, které tyto elementární pravdy o povaze světa nezná, považuje za obyčejnou zkušenou starší ženu. Je totiž v podstatě neškodná.
To v čele jiné instituce sedí opravdová, ostrá čarodějnice. Přibyla sem, do historického působiště svého druhu z dalekých krajů a drží se už několik let. Koneckonců, proč ne, vždyť už se dávno neupaluje. Nikomu neradím s ní přijít do kontaktu, zvláště jemnějším povahám, hrozí zde skutečné nebezpečí!
Anebo vedoucí jedné místní neziskovky - je ve skutečnosti čert! Ale pozor, je to chytrý čert, chodí pravidelně do kostela. Zda je za tím snaha se polepšit, nebo je to jen součást maskování, není jisté. Člověk by si myslel, že k církvím a náboženství budou mít blíže spíše ty pozitivní nadpřirozené bytosti, ovšem zdaleka to není pravidlem. Naopak jde často o hojně využívanou kamufláž.
Ale aby to nevyznívalo příliš pesimisticky, musím dodat, že v mém okolí žije i několik andělů, víl, jeden dobrosrdečný medvěd a nějaký ten kouzelný dědeček. A mnoho dalších.
Tak nezapomeňte, že dnes je to jen trénink pro malé děti. Učí se prokouknout masky a maškary pohádkových bytostí, čertů a Mikulášů a spatřit za nimi strýčky, sousedy a starší kamarády. Aby pak v dospělosti mohli zase prohlédnout závoje lidských obličejů a uvidět kdo z nás je ve skutečnosti kdo.
Žádné komentáře:
Okomentovat