S naším malým Vítkem máme dva zážitky z kategorie "mimosmyslových". Tedy, mimosmyslových pro nás dospělé.
Když mu bylo něco přes rok a půl, byla u nás na návštěvě moje švagrová Marta, v té době ve čtvrtém měsíci těhotenství. Když odjela, po rozloučení na autobusovém nádraží najednou Vítek povídá, že mu z autobusu mávala teta Marta a "ta růžová holčička". Eva, která byla u toho, tvrdí, že tam kromě Marty žádný další mávající stoprocentně nebyl. No a za pár měsíců se narodila Klárka :-)
Letos na začátku srpna jsme v kobeřickém kostele křtili Vítkova bratříčka Martina (a také bratrance Davida). Miminek v hlavních rolích tam bylo před oltářem pět, k tomu polský pan farář a hromada kmotrů a rodičů. Veškeré příbuzenstvo sedělo v lavicích, včetně Vítka, na kterého dohlížely obě babičky. Po obřadu nám Vítek mezi řečí prozradil, že Martínka "držel Pán Ježíš". Vyzvídali jsme u babiček, jestli mu něco podobného nepovídaly, ale obě to kategoricky vyloučily. Ještě jsme uvažovali, že za Pána Ježíše považoval někoho z přítomných, ale i tuto hypotézu jsme zavrhli. Vítek je inteligentní a ví, kdo je kdo, takže se rozhodně nemohlo stát, že by za Pána Ježíše považoval například mě (tato záměna vůbec je natolik nepravděpodobná, až se divím, že to někoho vůbec napadlo) nebo strejdu Tomase. A pana faráře, který navíc Martínka nedržel, jen ho poléval vodou, identifikoval jednoznačně jako pana faráře. Tudíž i tato mýlka, pro velebného pána nanejvýš lichotivá, byla vyšetřujícím týmem vyloučena.
Zůstala pouze záhada a domněnka, že Vítek mohl dětskýma otevřenýma očima nahlédnout do dění "za oponou" církevního obřadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat