Jakmile stezka uhnula, oba chvíli běželi proti zapadajícímu slunci. Na okamžik jsem je od sebe nedokázal rozeznat. Viděl jsem dvě siluety pohybující se ve stejném rytmu se stejnou lehkostí.
Nešlo ani tak o Arnulfův a Scottův totožný styl, ale o jejich shodné úsměvy. Oba se spokojeně usmívali jako delfíni svištící mezi vlnami.
Já však měl ještě jiný důvod, proč jsem sázel na Scotta. Během posledních, nejtěžších mil cesty do Urique se držel vzadu se mnou a já přemýšlel proč. Cestoval tak daleko, aby viděl nejlepší běžce světa, proč tedy ztrácí čas s jedním z nejhorších? Sedm hodin sestupu z hor mi nakonec přineslo odpověď.
Co už trenér Joe Vigil vycítil o povahových vlastnostech, co doktor Bramble dovozoval na svých antropologických modelech, tím byl Scott po celý svůj život. Pochopil, že nezávodíme především proto, abychom porazili ostatní, ale abychom byli s ostatními.
(Christopher McDougall - Zrozeni k běhu)
Žádné komentáře:
Okomentovat